bifurkace, -e ž. (z lat. zákl.) kniž. rozdvojení, rozštěpení: b. kolejí odbočka (žel.); b. vodního toku odtok do dvou povodí; b. nervů, cév větvení; b. školy rozdělení na větve (např. dř. na gymnasijní a reálnou); bifurkační příd.: b. typ školy s větvením podle některých předmětů