bláboliti (*blaboliti, *bláboniti, *blaboniti) (3. mn. -í) (†blábolati, †blábotati, †blabotati) ned. 1. (co; ~) mluvit zmateně, nesouvisle (v horečce, opilosti, ze sna ap.): sil jí ubývalo, chvílemi cosi blábolila; b. páté přes deváté; blábolí a neví co (Něm.); opilec blaboní u stolu (Ner.) 2. expr. (co; o čem) mluvit naplano; tlachat, žvanit, brebtat: nacistické blábolení o kultuře *3. (o dětech) žvatlat: dítě začíná b. (Herb.) ○ předp. na-, vy-, za-; → nás. blábolívati (o) bez předp.