blána, -y ž. (7. j. blánou, blanou, mn. 2. blan, 3. blánám, blanám, 6. blánách, blanách, 7. blánami, blanami) 1. tenký povlak; kůžička, mázdra: oko zastřené blanou; blány na bubnech; přen. protrhnout blánu zapomnění, mlčení ap. přerušit je; anat. b. mozková, bubínková, cévnatá, klkatá, mezikostní, ovčí, panenská aj.; zool. plovací b. na nohou někt. vodních obratlovců, biol. b. buněčná pevný n. polotuhý obal buňky; b. jaderná velmi jemný útvar oddělující v buňce jádro od cytoplazmy †2. pergamen, list papíru: zežloutlé popsané blány (Čech); čistá pergamenová b. (Jir.) 3. rozmnožovací b. pevný hedvábný papír napuštěný koloidovou emulzí, používaný pro rozmnožování písemností cyklostylem 4. ob. nepromokavá pláštěnka z průsvitného materiálu (zprav. igelitu); → zdrob. blanka, -y ž.: oč ptáka potažené blankou; expr. zdrob. blanečka, -y ž.