bláto, -a s. (6. j. -ě) hlína a prach n. jiná nečistota rozmočená vodou; rozměklá půda: chodník plný bláta; po dešti je b.; spadnout do bláta; postříkat blátem; uschlé b. (na botách); chléb jako b. mazlavý; expr. člověk jako b. nerozhodný, nepevný, nevyhraněný; přen. b. nemravnosti; strhovat někoho do bláta do mravní nečistoty; ♦ házet (hodit) po někom blátem, vláčet někoho blátem pomlouvat, ostouzet ho; dostat se z bláta do louže ze špatné situace do stejně špatné n. ještě do horší; → expr. zdrob. blátíčko, -a s.