blázniti ned. (3. mn. -í) 1. být stižen duševní chorobou; projevovat příznaky duševní choroby: děti věděly, že Liduška blázní (Hál.); plakala, zrovna bláznila 2. blázniti, zř. blázniti se expr. vést si, počínat si nerozumně, bláhově, pošetile, výstředně: bláznil, dokud nepřišel k rozumu; zamilovaní vždycky blázní; co blázníš?; bláznil radostí; všichni se blázní, dávají se na vojnu; přen. srdce mu trochu blázní nepravidelně n. rychle pracuje; počasí blázní je nestálé, proměnlivé 3. blázniti, řidč. blázniti se ob. expr. (po kom, čem; za kým, čím; pro koho, co) nesmírně horovat pro někoho n. pro něco, silně dychtit, být zamilován: blázní po ní, za ní; bláznili se pro ni 4. expr. (koho) činit bláznivým, zbavovat rozvahy; mámit: blázní děvčata; blázní je řečí ○ předp. po-, roz-, roz- se, vy- se, za- si, z-, z- se; → nás. bláznívati (o) bez předp.