blížiti se ned. (3. mn. -í, rozk. bliž) 1. (~; ke komu, čemu; poněk. zast. a kniž. komu, čemu) dostávat se do stále větší blízkosti někoho n. něčeho, blíže přicházet, přijíždět ap.; přibližovat se: vlak, bouře se blíží; loď se blíží (k) břehu; b. se (k) někomu zezadu; b. se (k) domu, (k) hranicím; b. se (k) někomu uctivě předstupovat před něho, jednat s ním; přen. víc a víc se k někomu b. přátelit, sbližovat se s ním; kroky, hlasy se blíží; člověk se blíží k hrobu stárne; b. se (k) přírodě žít přirozeněji; blížíme se (k) jistotě, pravdě 2. (o něčem nehybném) ocitat se ve stále větší blízkosti něčeho, být stále blíže: nádraží se již blížilo; cíl se blíží 3. téměř již nastávat, být blízko; nadcházet; (k čemu; čemu) s plynutím času se dostávat stále více k něj. časovému mezníku: léto, poledne, noc se blíží; konec roku se blíží; výročí se blíží; nebezpečí, rozhodnutí se blíží; – rok, práce, vypravování se blíží ke konci; b. se k padesátce; dům se blíží dohotovení; neos. blíží se k poledni, ke třetí hodině 4. řidč. (komu, čemu) stávat se podobným, být podobný: jeden národ se blíží druhému; chvat se blížil klusu; dokonalostí se b. svému vzoru; jedno slovo se blíží významem druhému; — †blížiti I ned. (co, koho (ke) komu, čemu) přibližovat; sbližovat: b. meč k tělu; – b. soupeře ○ předp. při-, při- se, s-, s- se; → nás. blížívati se (o) bez předp.