blín, -u m. (6. j. -u) 1. prudce jedovatá bylina s plstnatými listy a špinavě žlutými květy; bot. rod Hyoscyamus: b. černý 2. odvar z této byliny: jako by se blínu napil je omámený, pomatený; přen. kniž. něco trpkého, hořkého, jedovatého; něco velmi nepříjemného: ukápnout kapičku blínu; b. nesvornosti, pochybnosti; pravdy hořký b. (Vrchl.)