blýskavý (†blysklavý, †blysknavý, †blýsknavý) příd. 1. lesknoucí se v záblescích; třpytivý, zářivý, lesklý, blyštivý: b-é zlato; b-á kůže, voda; b-é oko; b-á zář ohně; blysklavý klobouk (Havl.); blysknavý meč (Jir.) 2. stavěný na odiv; okázalý, honosný, oslnivý, efektní: b-é heslo; b-á myšlenka, úloha; b. titul; b. háv; b-á uniforma; blysknavé umění (Vrchl.); často též přen. povrchní, mělký: b-á fráze; b. vtip; b-á krása; → přísl. blýskavě (†blysklavě, †blysknavě, †blýsknavě); → podst. *blýskavost (†blysklavost, †blysknavost, †blýsknavost), -i ž.