blažený příd. 1. pociťující blaho, úplnou spokojenost, štěstí, přinášející je n. svědčící o nich ap.; blahý, šťastný, oblažující, blaživý, příjemný; příznivý, dobrý: b. člověk; b. úsměv, jásot; b-á léta; b-é vědomí; b-á jistota 2. náb. po smrti spasený: b-é duše; zpodst. blažení, -ých m. mn. náb. lidé po smrti spasení; přísl. blaženě: b. se usmívat; podst. blaženost v. t.