blahý příd. (2. st. blažší) působící n. přinášející blaho, úplnou spokojenost, štěstí, svědčící o nich, pociťující je; blažený, blaživý, šťastný, oblažující, slastný, příjemný; příznivý, dobrý: b. život, pocit; b-é doby dětství; b. klid; b-é očekávání; b-á nevědomost; v b-é naději, víře; b-á zvěst; b. obrat; předek b-é paměti; (zast. též o člověku) b-á nevěsta, matka; → přísl. blaze (*blaho): tam je b.; bylo jí tak milo a blaho (Něm.); → podst. blahost v. t.