blahobyt, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. dostatek n. nadbytek věcí potřebných k životu; bohatství, zámožnost, dobré bydlo: žít v b-u; b. obyvatelstva; obecný b.; hospodářský, kulturní b.; vzrůst b-u *2. duševní blaho, spokojenost: podkopávat domácí b. (Vrchl.); → expr. zdrob. blahobyteček, -čku m.: starat se jen o svůj osobní b.; skromný b.; blahobytněti ned. (3. mn. -ějí) stávat se blahobytným: bohatnout a b. ○ předp. z-; blahobytnický příd. k blahobytník: b. pán; b-á tvář; b. zevnějšek; → přísl. blahobytnicky; → podst. blahobytnictví, -í s. blahobytný způsob života, usilování o něj: chytá se tě b. (Rais); blahobytník, -a m. (6. mn. -cích) (blahobytnice, -e ž.) kdo žije v blahobytu a má blahobyt rád: maloměšťácký b.; prospěcháři a b-ci (Vrchl.); vyjedená b-ce (Rais)