blahoslavenec, -nce m. 1. círk. kdo je prohlášen za blahoslaveného (církví římskokatolickou) 2. náb. kdo je spasen: b-i v království nebeském; blahoslavenectví, blahoslavenství, -í s. náb. 1. křesťanská ctnost: osmero b. 2. blaženost, štěstí: věčné b.; b. ponížených; blahoslavený příd. 1. hodný velebení: b-í chudí duchem; b. život blažený, šťastný 2. círk. (římskokatolickou církví) uznaný za hodného veřejné pocty: prohlásit za b-ého; b-á Anežka; — zpodst. blahoslavení, -ých m. mn. círk., náb. blahoslavenci: zástupy svatých a b-ch; → přísl. †blahoslaveně: b. žít i umřít v milosti boží, bez hříchu