bledý příd. (2. st. -dší) 1. nemající přirozeně sytou, výraznou n. náležitou barvu: (o člověku, tváři ap.:) b-á tvář; b-é rty; b-é dítě; byl rozčilením, strachem b.; na smrt b. zsinalý; b. jako smrt, jako stěna, jako křída, jako z vosku; voskově b.; (o světle:) b-á luna, zář; b-é nebe, jitro; (o barevných věcech:) b. květ; b-é oči; b. inkoust, odstín světlý; ust. spoj. b-á závist; b-á hrůza 2. nevýrazný, matný, nejasný: b-á slova; b-á vzpomínka 3. ob. špatný: b. stav jeho hospodářství; je to s ním b-é; → přísl. bledě v. t.; → podst. bledost v. t.