blesk, -u m. (6. mn. -scích) 1. krátký světelný jev způsobený výbojem atmosférické elektřiny mezi mraky n. mezi mraky a zemí: blesky se křižují; zasažený bleskem; stojí jako bleskem zasažený, omráčený; pádil jako b.; zpráva se rozšířila jako b., rychlostí blesku, bleskem rychle; přen. (o něčem náhlém, drtivém, překvapivém) projel mu hlavou (jím) b. poznání, myšlenky; b. strachu, bolesti; – hromy a blesky!, blesky boží! (zaklení); hromy a blesky se sypou na jeho hlavu dostává se mu prudkých výtek, nadávek, ostrých, zlostných slov; fyz. b. jiskrový, plošný, růžencový, kulový 2. ostré, prudké světlo; intenzívní lesk, třpyt, záře; náhlé lesklé zaplanutí v očích jako projev duševního hnutí: b. reflektoru, měsíce; b. šavlí, drahokamů; – blesky vzdoru, hněvu, radosti; žhavý, zlý b. očí; fot. slang. bleskové světlo; přen. b. ducha; b. slávy