blok, -u m. (6. mn. -cích) (z fr.) 1. seskupení, skupina (např. domů, států, podniků ap.): sousední b. domů; tovární b.; bloky v táboře oddíl baráků zprav. číslovaný; státy socialistického bloku tábora; zlatý b. skupina států se zlatou měnou; vytvářet vojenské bloky; b. pracujícího lidu, měst a venkova; sport. (při odbíjené) seskupení hráčů, kteří u sítě čelí soupeřovu smeči; filat. skupina vodorovně a svisle souvisících známek 2. listy papíru spojené tak, že se dají lehce vytrhávat; vytrhnout list z bloku; b. s recepty; pokladní b.; předplatní b.; odb. (v knihařství) knižní b. sešitý n. sklížený svazek potištěných složek (ve význ. 3) 3. velký kus nějaké hmoty: b. rudy; kamenný, skalní, betonový b.; ocelový b.; hut. hrubý předvalek čtvercového průřezu; sport. startovní b. pomůcka, o kterou se běžec při startu opírá nohama; vyvýšené místo, z něhož startuje plavec 4. celek vytvořený z několika součástí, např. stroje: tech. b. motoru válce se svrškem klikové skříně; hlava bloku 5. žel. slang. hradlo; → zdrob. bloček v. t.