blokovati ned. i dok. (z fr.) 1. (koho, co) znemožňovat, znemožnit někomu styk, zejm. obchodní, uzavřením pobřeží n. obležením: b. nepřátelskou oblast; Německo bylo blokováno; b. letiště, pevnůstku obklíčit, osamotit 2. (co) uzavírat, uzavřít, zatarasovat, zatarasit: b. cesty; blokovaná stanice; ledem blokovaný škuner; elektr. zabraňovat, zabránit chybnému spojení; žel. slang. hradlovat 3. (co, koho) zbavovat, zbavit možnosti volného pohybu, volné dispozice: blokování kol; b. pohledávky zadržet jejich zaplacení; elektr. blokované zásuvky které nelze vytáhnout nebo zasunout pod proudem; sport. (při kolektivních hrách) bránit v pohybu n. v akci 4. polygr. blokování záměrné užívání, užití nápadných typů v sazbě, upozorňující na místa, která se mají dodatečně upravit 5. obch. b. příjem tisknout, vytisknout na pokladní blok; — blokovat se ned. polit. slang. (s kým) vytvářet blok, seskupovat se, spolčovat se: b. se s reakčními činiteli; blokované strany ○ předp. od-, za-; → nás. blokovávati