blouditi ned. (3. mn. -í, rozk. bluď, bloudi, podst. -dění) 1. nebýt na pravé cestě; neznat, hledat správnou cestu: celou noc b.; b. v mlze, v lese 2. chodit bez cíle sem tam; toulat se, potulovat se, těkat: kdes bloudil?; b. ulicemi; bloudění světem; b. po poutích; přen. ruka, oči bloudí někudy; b. očima, rukou po něčem; úsměv, paprsek bloudí někudy; myšlenky bloudí jinde; b. myslí jinde; b. ve hvězdách být zasněný 3. (v čem) být v nejistotě, nemít pravdu, dopouštět se omylu; tápat, chybovat, mýlit se: bloudíš, domníváš-li se...; jak jsem bloudil!; po dlouhém bloudění se našel; přen. b. mezi něčím kolísat 4. kniž. (~; o čem; proti čemu) dopouštět se bludu, nesprávně věřit, být v bludu; bludařit: uznal, že bloudil; o tělu Páně bloudíte (Jir.); b. proti víře 5. nář. (koho) klamat, šálit, mámit: b. ženské ○ předp. na- se, o-, po-, pro-, za-, z-; → nás. bloudívati (o) bez předp.