blouzniti ned. (3. mn. -í) 1. zmateně mluvit (v horečce, bezvědomí ap.): ulehl a počal b. 2. (co) říkat, tvrdit nemožné, vymyšlené, nepochopitelné věci; vymýšlet si: co to blouzníš? 3. expr. (o čem, kom; pro co; po čem, kom; za čím, kým; ~) oddávat se snění, nadšeně mluvit o něčem, nesmírně toužit po někom, vytvářet si nesplnitelné přání; horovat, snít, dychtit, toužit: b. o štěstí, o dívce; b. pro přírodu; b. po lásce, po ženichovi; b. za slávou, za ženou; b. nad knihou; plané blouznění †4. blouzniti si (co) v nerozumných představách si kreslit, bláhově si představovat: b. si nový máj, chvíli setkání ○ předp. na- (se), po-, pro-, roz-, roz- se, za-; → nás. blouznívati, blouznívávati (o) bez předp.