boční, bočný příd. 1. k bok, týkající se boku: b. píchání; b. poloha; těl. b-é postavení bokem k velícímu; b-é vyřízení (řady) 2. jsoucí po straně, na boku; postranní, vedlejší (op. průčelní, hlavní): b. vchod, sál; b-á rovina; b. kormidlo; b. otvor, kapsa; b. větev rodu 3. ze strany přicházející n. na stranu odbočující, z boku, ze strany vedený, mířený; přen. záludný, zákeřný: b. vítr; b. světlo; b. údolí; b. ulice; b. průmět; – b. útok; b. chvat; b. přepad; b-é nebezpečí; b. pohled, přen. nevraživý, kradmý †4. zamračený, hněvivý: boční zrak (Koll.); → přísl. bočně: b. osvětlovat; stát b. vedle sebe