božský příd. (2. st. božštější) 1. k bůh; vlastní, náležející bohu, od boha pocházející, bohem daný; boží: b-á bytost; b. původ; b-é ctnosti; b. řád, zákon; b-á milost, péče; kniž. b-á jiskra nadání; b. plamen láska 2. příslušející bohu, bohu určený: b-á úcta 3. expr. velebný, vznešený: b-á hudba; b. klid; b-é umění; velká b-á slova; b. Orfeus bohům podobný 4. expr. velmi krásný; velmi příjemný; dokonalý, velkolepý, úchvatný, náramný: b-á myšlenka; b-á dívka; b-á rozkoš; b. život; b-á pochoutka; to je b-é 5. expr. naprostý, úplný, pravý, ryzí: b-á pravda; b-á prostota, naivnost; — zpodst. božská, -é ž. jen v ob. ust. spoj. kápnout b-ou říci úplnou pravdu, přiznat se: nezapírejte a kápněte b-ou; → přísl. božsky: b. klidný obličej (Čech); expr. b. krásný velice; tam je b.; zpívá b. úchvatně; → podst. božskost v. t.