bochník, -u, -a m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. veliký, kulatý chléb; pecen: skrojek z b-a; načít b.; ♦ k-rájet z vlastního (cizího) b-u být samostatný (závislý); mít trochu větší b. chleba být majetnější 2. co má tvar bochníku: b. ementálského sýra; b. mechu, expr. b-y svalstva; → zdrob. bochníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) bochánek