bohoslovec, -vce (†bohoslov, -a) m. kdo se zabývá bohoslovím, studující bohosloví; teolog: středověký b.; vysvětit b-e na kněze; bohoslovecký příd. teologický: b. seminář; b-é studium; bohosloví, -í s. nauka o bohu; teologie; bohoslovný příd. bohoslovecký