bojkot, -u m. (6. j. -u) (z angl.) 1. forma polit. n. hospodářského boje záležící v odmítání výrobků někt. zemí n. firem n. v odmítání styků, zvl. obchodních, vůbec: b. textilního zboží; vyhlásit b. proti někomu 2. odmítání, opomíjení něčeho n. někoho vůbec, izolování někoho: b. voleb; společenský b.; — bojkotový, řidč. bojkotní příd.: b-é snahy; b. čin