bojovný příd. 1. chtivý, milovný boje, zápasu, sporu; bojechtivý: b. panovník, vojevůdce 2. projevující útočné úsilí; výbojný, útočný: b. duch; b-á politika; b-á organizace; b-é gesto; b. pohled, pokřik; b-é (sportovní) utkání v kterém se oboustranně houževnatě bojovalo 3. v boji, v zápase obvyklý, užívaný: b-á pozice †4. k boji určený, bojový: b-é vozy (Jir.); → přísl. bojovně: b. vypadat; b. se chovat útočně, výbojně; → podst. bojovnost, -i ž.: projevit b.