bojovník, -a m. (6. mn. -cích) (bojovnice, -e ž.) 1. kdo bojuje vojensky zbraněmi: obětavý, statečný, neohrožený, houževnatý, vytrvalý, zdatný, zbabělý b.; b-ci od Dukly; boží b-ci husité; hrob Neznámé-ho b-a 2. kdo bojuje, zápasí fyzicky n. duševně, ideově: v mužstvu jsou dobří taktici, ale špatní b-i; b. práce; b. za mír, za práva, za svobodu; zř. b. pro ideu (Ner.); b. proti trestu smrti