bonz, -a, -e m. (1. mn. -ové) (z jap.) 1. buddhistický kněz: indičtí b-ové 2. hanl. politický, finanční n. společenský předák s diktátorským vystupováním: hněv proti úplatným bonzům; velkoprůmyslničtí b-ové; — bonzovský příd. vlastní bonzům; hanl. diktátorský, neomylnický: b-é gesto; → přísl. bonzovsky; → podst. bonzovství, -í s.