bouře, bás. bouř, -e (†bura, -y) ž. 1. přírodní jev provázený blýskáním a hřměním, působený elektrickými výboji v atmosféře n. prudkým větrem; bouřka: prudká letní b.; sněhová, větrná b. smršť; b. na moři; přihnala se b.; strhla se b.; dunění b.; hlas jako b. velmi silný; stahovala se nad nimi b., přen. jejich klid byl ohrožen, hrozilo jim neštěstí, pohroma, pád ap.; přen. b. osudu nepřízeň, řada neštěstí; ♦ kdo seje vítr, klidí bouři (přísloví); b. ve sklenici vody zbytečný, neúměrný rozruch 2. silný, mohutný projev zvukový n. citový; bouřka: b. vířících kotlů burácení, hřmot; b. potlesku, jásotu, odporu; – b. hněvu, citů vzkypění, vzrušení; milostná, vnitřní b.; zmítat se v bouři vášní 3. prudká hádka; bouřka: způsobit, vyvolat bouři; zažít mnoho bouří; b. v domácnosti; manželská b. 4. nepokoj sociální n. politický, projev nevole, nepokoje, povstání, válka: vypukly b.; b. z hladu; b. proti vykořisťovatelům; dělnické, selské b.; husitské b.; svatodušní b. revoluční události r. 1848 v Praze; napoleonské b. války; světová b.; mnoho bouří přeletělo přes naši vlast pohnutých událostí, pohrom