bouřiti ned. (3. mn. -í, rozk. buř, bouři) 1. znít hromem; hřmít: neos. bouří je bouřka, hřmí; přestalo b. 2. silně, prudce zvučet, hlasitě znít; hřmít, burácet, rachotit: hrom, vítr bouří; bouření vichřice; bystřina divoce bouří a hučí; bubny bouřily; potlesk, zpěv, smích bouřil světnicí; hlas bouřil v chrámě rozléhal se 3. rychle, prudce se pohybovat, zmítat; burácet: moře bouřilo bylo velmi neklidné; krev bouří v těle 4. působit silný hluk, hlučně si počínat; lomozit, hřmotit, burácet: b. na dveře; zlobila se, že bouřím; zvon časně bouřil; křičel, zrovna bouřil; co bouříš? 5. (o lidech) hlasitě n. nápadně projevovat duševní vzrušení, zvl. nespokojenost; řádit; (o citech ap.) prudce se projevovat; kypět: b. radostí, hněvem; vše v něm bouřilo; b. celou noc hýřit; radost, překvapení v něm bouří; bouří to v hlavě 6. (koho, co) přivádět z klidu, silně znepokojovat; burcovat: b. někoho starostmi vzrušovat, rozčilovat; b. krev, žluč; b. smysly vzněcovat; b. svědomí, nitro budit; b. někoho ze sna, ze spaní vytrhovat; b. zášť vyvolávat, probouzet 7. (koho proti komu; proti komu, čemu) činit někoho nespokojeným s někým, něčím, budit v něm odpor proti někomu, něčemu, působit neklid; popouzet, pobuřovat, podněcovat, popichovat, dráždit: b. sedláky proti pánům; b. proti utlačovatelům, proti zaostalosti; — bouřiti se ned. *1. silně, hluboce znít: hrom se bouřil; moře, vítr se bouří; neos. bouří se hřmí 2. silně se zneklidňovat, stávat se vzrušeným; rozhorlovat se, vztekat se: cit, čest se (v něm) bouří; něco se v něm bouřilo; nitro se bouřilo vztekem 3. (proti komu, čemu; ~) prudce se stavět na odpor proti někomu, projevovat silný odpor k něčemu, nespokojenost s někým, něčím; vzpírat se, vzpěčovat se, povstávat: b. se proti utiskovateli, proti nespravedlnosti; vše se ve mně bouří proti jeho jednání; poddaní se bouřili; přen. žaludek se bouřil odmítal přijímat potravu ○ předp. do-, na- se, po-, po- se, roz-, roz- se, vy- se, vz-, vz- se, za-; → nás. bouřívati se (o) bez předp.