bouřka, -y ž. (2. mn. -řek) 1. přírodní jev, provázený blýskáním a hřměním, působený elektrickými výboji v atmosféře n. prudkým větrem; bouře: letní b.; blíží se b.; přihnat se jako b. zprudka 2. prudké hnutí mysli, silný citový projev; bouře; vzkypění, vzrušení, (prudká) hádka: b. v citovém životě; vyvolat bouřku; b. se snesla na něčí hlavu hubování; strhne se b.; zažehnat bouřky v domě 3. nepokoj, povstání, bouře: bouřky v Praze proti kněžím; studentské bouřky 4. ob. pánský tvrdý klobouk s vyztuženým oblým dýnkem; buřinka: měl na hlavě černou bouřku; nasadit si bouřku 5. nář. jaternicová polévka; → expr. zdrob., zprav. k 4 bouřtička, -y ž.