bouda, -y ž. (2. mn. bud) 1. menší jednoduché stavení z prken n. jiného podobného materiálu: hlídačská, pastýřská b.; kramářská, jarmareční b. budka; poutní b. stánek, krámek trhovců; nápovědní b.; lovit slova z boudy (slang.) neznat úlohu; zeměd. švédská b. povalové stavení s výběhem pro chov selat; Štejmanova b. pro letní umístění telat při chladném odchovu; hist. Bouda (v době josefínské) dřevěná divadelní budova na Koňském trhu v Praze: vlastencové z Boudy 2. dřevěný úkryt pro psa: uvázat psa u boudy; zalézt do boudy, přen. zhrub. zmizet z obavy před něčím, odejít zahanben, ustat v nějaké činnosti, vzdát se jí; expr. je tu zima jako v psí boudě veliká 3. turistická chata (zejm. v Krkonoších); útulna: krkonošské boudy; Luční b. 4. střecha kočáru, auta n. dětského kočárku, obyč. plátěná n. kožená: natáhnout, stáhnout boudu 5. ob. shluk černých mraků: na nebi se dělají boudy 6. expr., zprav. hanl. dům, budova vůbec: ať vám ta b. nespadne; sednout si před boudu; zavřít boudu (K. Čap.), přen. zastavit práci; stud. slang. školní budova, škola: vzpomínat na časy v b-ě 7. nář. búda zděná místnost, stavení před vinným sklepem: jít do búdy; přen. vinárna (zprav. s moravskými druhy vín): slovácké búdy v Praze 8. zeměd. druh sušáku na seno ap. 9. ob. expr. úskok, léčka, podvod: postavit, ušít, nachystat boudu na někoho; to byla zřejmá b. od něho; → zdrob. budka, boudka v. t., boudička v. t.