brčál, -u m. (6. j. -u, -e) 1. polokeř s poléhavými lodyhami, stále zelenými listy a světle modrofialovými květy, rostoucí v světlých lesích a vysazovaný na hroby, tzv. barvínek: zelený jako b. 2. bot. rod Vinca: b. menší; b. bylinný