brach, -a m. (mn. 1. -ši, -chové, 6. -ších) ob. 1. druh, přítel, kamarád; muž vůbec: je mužný a poctivý b.; (v důvěrném oslovení) milý (milá) brachu; přijď ke mně, starý brachu!; odpusťte, braši; přen. expr. (o zvířatech a věcech:) mlsný b. kocour; smrk, starý b. (Šmil.) *2. bratr: vydávat se za něčího bracha; → expr. zdrob. brášek, -ška m. (mn. 1. -škové, -šci, 6. -šcích); — v. též bráška