brada, -y ž. 1. dolní pohyblivá přední část obličeje: vysedlá b.; vzít za bradu; uvázat šátek pod bradu; uhodit někoho pěstí do brady; ob. má dvě brady má podbradek, má tlustý krk; být ozbrojen po bradu (čast. po zuby) silně, úplně; mít něčeho po bradu hojnost; být, vězet v něčem až po (pod) bradu být na něčem přespříliš zúčastněn, něčím příliš zaujat, do něčeho příliš zapleten; třepe se mu b., přen. expr. má strach n. je starý; vystrčit bradu, přen. vyjít, ukázat se venku; nosit bradu vysoko, vzhůru být pyšný; zdvíhat bradu stávat se hrdým, pyšným: ležet, být bradou vzhůru (zhrub.) mrtev; teče mu (má) mléko po (na) bradě je příliš mlád, nezkušený; anat. dopředu čnějící výčnělek dolní čelisti člověka 2. vousy na bradě; bradka: hustá, šedivá b.; hladit si rozcuchanou bradu; b. mu prokvetla zešedivěl, zestárnul: při bradě Prorokově! (zaklení v mohamedánském prostředí) 3. prodloužená srst na spodní čelisti koz (divokých i domácích): kozí b.; – mysl. prodloužená péra pod zobákem tetřeva; – bot. kozí b. luční v. kozí; zdrob. bradka, bradička v. t.