bratr, -a m. (mn. 1. -ři, 2. -rů, 3. -rům, 6. -rech, 7. -ry, kniž. a zast. 1., 2., 4. -ří, 3. -řím, 6. -řích, 7. -řími) 1. sourozenec mužského rodu: vlastní, nevlastní b.; mít koho za bratra velmi rád 2. člen náboženského společenství, mnišského řádu: bratři a sestry; milosrdní bratři; menší bratři minorité; b. v Kristu 3. čeští bratří jednota českobratrská; český b. člen jednoty; b. Lukáš 4. (zprav. dř.) vzájemné označení a oslovení členů někt. organizací tělovýchovných i politických: b. náčelník, předseda; zast. vzájemné označení příslušníků stejného stavu, povolání: pan b. (kněz o knězi, myslivec o myslivci ap.); žert. bratři z mokré čtvrti pijani, hýřilové; přen. (o věci s jinou věcí příbuzné): zlaťák dopadl ke svým bratřím; krádež má bratra ve lži 5. příslušník téhož národa n. příbuzného národa: naši slovanští bratři; bratře Čechu (Havl.); zdrob. bratříček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích), bratřík v. t.