brblat ned. (1. j. -ám, řidč. -u, rozk. -lej, řidč. -li) ob. 1. (~; co) nezřetelně, bručivě mluvit: b. (si) pro sebe; b. latinské odpovědi 2. hanl. breptat, žvanit, tlachat: ženské o svatbě brblají, brblou 3. expr. (~; na koho, co) projevovat nespokojenost; hubovat, reptat, bručet, nadávat: stále jen brble; brblá na ženu, na počasí ○ předp. na- se, po- (si), u- se, vy- se, za-; → nás. brblávat ○ předp. po- (si)