breptat, brebtat ned. ob. expr. 1. (~; co) mluvit rychle a nesrozumitelně; drmolit, brebentit, repetit: začal b. zajíkat se; b. hlouposti 2. mnoho, nesmyslně mluvit; žvanit, tlachat: b. s každým obejdou ○ předp. na-, od-, pro-, roz- se, u- se, vy-, za-; → nás. breptávat, brebtávat ○ předp. od-, po-, za- se; — dok. breptnout, brebtnout