brisance [-za-], brizance, -e ž. (z fr. zákl.) tech. schopnost některých výbušnin roztříštit předměty ležící blízko místa výbuchu, tříštivá síla: nová látka má strašlivou b-i; brisanční, brizanční, brisantní, brizantní příd.: b-ční zkouška výbušniny; b-tní výbušnina mající velkou brizanci; přen. b-tní zuřivec (K. Čap.) výbušný