brk, -u m. (6. mn. -cích) 1. střední osa ptačího pera, v dolní části dutá: husí brky; vytažený b. ♦ ob. nemám ani b., ani brku ani haléř; zř. vyrazit někoho z brku (Něm.) zmást ho 2. psací pero z brku: namáčet b. do kalamáře; b. tiše zaskřípal; ♦ zř. dát někomu něco do brku (Svět.) (čast. do pera) naznačit, co má psát 3. ryb. součást splávku n. splávek; brček, brko, brčko