brněti ned. (3. mn. -í) 1. (~; koho) (o údu) být nepříjemně nervově podrážděn za pocitu tuposti, chvění; trnout: brní mě loket; ruce brní od práce; uši brní od hluku; až ho hlava brněla, tolik mluvili; neos. brní mě v noze pociťuji brnění 2. nář. vydávat drnčivý zvuk: kolo brní ○ předp. o-, roz- se, z-, za-