broukati ned. 1. vydávat bručivý, hluboký zvuk: doupňáci broukají; mysl. broukání krátký slabý hlas jelena v říji 2. expr. (~; co: na koho, co) nevrle, bručivě mluvit; hubovat, pobrukovat, brblat, reptat, bručet: b. nesrozumitelná slova; stařec brouká na děti, na počasí 3. (~; co) slabě zpívat; vydávat neartikulované zvuky naznačující spokojenost; pozpěvovat, pobrukovat: dítě si spokojeně brouká (před obdobím mluvení); žena brouká písničku; ○ předp. po- (si), za- (si); → nás. broukávati ○ předp. po- (si); — dok. brouknouti