brousiti ned. (3. mn. -í, rozk. brus, trp. -šen) 1. (co) ostřit (nástroj) k řezání, sekání n. bodání: b. břitvu, nůž, meč; přen. b. si zuby na něco mít laskominy, dělat si chutě; b. si zuby na někoho chystat se naň 2. (co) mechanicky uhlazovat drsný povrch do lesku: b. sklo, drahokamy, čočky, zrcadla; broušený mramor 3. (co) tříbit, vypracovávat: b. rozum, vtip, jazyk, sloh; umně broušená věta 4. (co oč, po čem, čím oč) dotýkat se něčeho v pohybu; otírat se (oč): vlaštovky brousí křídla o zem, po zemi; b. sukní o zem 5. ob. expr. b. si jazyk, vtip ap. (o koho; na čem, kom) otírat se v řeči o někoho; pomlouvat, zesměšňovat (koho): lidé si o nás budou b. jazyk, huby; brousí si na tvé cti svůj vtip 6. brousiti (†b. se) ob. potulovat se: b. po ulicích; b. za děvčaty chodit; b. očima po řádcích těkat; b. se lukami (Jir.) 7. o zvucích cvrčků: svištivě b.; mysl. broušení tetřeva závěrečný sípavý verš při tokání ○ předp. na-, o-, pod-, pro-, pře-, při-, s-, u-, v-, vy-, z-, za-; → nás. brousívati (o) bez předp.