abrupce

, -e ž. (z lat.) med. odtržení: a. šlachy; abrupční příd.

abruptní

příd. (z lat.) kniž. náhlý, úsečný: a. zakončení řeči; → přísl. abruptně; → podst. abruptnost, -i ž.

brucelosa

[-óza], brucelóza, -y ž. zvěr., med. infekční choroba zvířat, tzv. nakažlivé zmetání, přenosná i na …

bruclek

, brunclek, bruslek, -u m. (z něm.) nář. druh selské vesty (zprav. z vlněného sukna): vyšívaný b. s …

*bručák

, *bručál, *bručán, -a m. expr. bručivý, mrzutý člověk, bručoun, mrzout (Poláč., Hol. aj.)

bručavec

, -vce m. expr. bručoun; mrzout

bručavý

příd. bručivý 1, 2: b. hlas; expr. b. stařec; → přísl. bručavě; → podst. bručavost, -i ž.

bručeti

ned. (3. mn. -í) 1. vydávat bručivý zvuk; brumlat: medvěd, čmelák, basa bručí 2. expr. (~; nač) hubo…

bručidlo

, -a s. (2. mn. -del) 1. ob. expr. bručoun; mrzout *2. kňoural (Tyl)

*bručil

, -a m. (1. mn. -ové) (bručilka, -y ž.) expr. bručivý člověk, bručoun; mrzout (Maj.)

*bručivo

, -a s. expr. bručoun (Něm.)

bručivý

příd. 1. (o zvuku) hluboký, temný, nejasný, bručavý: b. tón basy 2. expr. (o člověku) mrzoutský, nev…

bručlavý

příd. řidč. bručivý: b. zpěv; expr. b. byrokrat (Staš.)

*bručna

, -y ž. (2. mn. -čen) hanl. nevrlá, bručivá žena (Mah.)

bručoun

, -a m. expr. 1. kdo n. co vydává bručivé zvuky: čmelák b.; ozval se b. letadlo 2. (též bručounka, -…

-bručovati

jen s předp.: po-

Bruggy

, Brugg ž. pomn. město v Belgii; bruggský příd.

bruch

v. pruch

brukev

, -kve ž. (z pol.) 1. kedluben: chroupat syrovou b.; loupat, krájet b. 2. nář. vodnice 3. bot. b. ze…

brukot

, -u m. (6. j. -u) dutý a temný, bručivý zvuk; bručení, broukání: b. čmeláka; b. strojů

-brukovati

jen s předp.: po-

brukvový

příd. k brukev: b-á polévka

brum

, -u m. (6. j. -u) (z něm. zákl.) sděl. tech. rušivá složka nízkého kmitočtu (u rozhlasového přijíma…

brum

I citosl. označuje zabručení, hluboký zvuk: medvěd zabručel brum, brum (Hrubín)

brumaire

[brymér], -u m. (z fr.) hist. název měsíce (části října a listopadu) ve francouzském revolučním kale…

brumajzl

v. brumle

brumbál

, brumbár v. brundibál

brumendo

přísl. (z něm. + it. zákl.) hud. slang. slabě a bručivě: zanotovat si b. písničku; — zpodst. brumend…

brumla

, -y m. ob. expr. bručivý člověk; bručoun; mrzout

*brumláč

, -e m. ob. expr. bručivý tvor: starý pes b. (Rais)

brumlal

, -a m. (1. mn. -ové) (brumlalka, -y ž.) ob. expr. bručivý člověk; bručoun; mrzout

brumlati

ned. (1. j. -ám, 3. mn. -ají, rozk. -ej) 1. vydávat bručivý zvuk; bručet: basa brumlá; zpěvák brumlá…

brumlavý

příd. k brumlati 1. bručavě znějící: b-á basa; b-é dunění hromu 2. ob. expr. (o člověku) mrzoutský, …

brumle

, -e ž. (nář. brumajzl, -u m.) (z něm.) starý hudební nástroj foukací, později dětská hračka (Ner.)

*brumloun

, -a m. expr. bručoun (Tyl)

*brums

citosl. označuje temný zvuk při pádu: cvrček se lekne a brums, harmonika mu vyletí z drápku (Čap.-Ch…

brunát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm.) poněk. zast. 1. tmavě rudá, nachová barva; purpur, nach, šarlat: b. …

brunátněti

(*brunatěti) ned. (3. mn. -ějí) dostávat brunátnou barvu: hrozny brunátnějí; keř brunatí (Slád.); b.…

brunátný

(*brunatý) příd. k brunát, tmavěrudý; nachový, purpurový: b. obličej; zbarvený do brunátna; — zpodst…

brunclek

v. bruclek

brundibál

(*brundivál, †brumbál), brundibár (*brundivár, †brumbár), -a m. ob. 1. čmelák: sladká pastva b-ů 2.

brunet

, -a m. (bruneta, -y ž.) (z fr.) kdo má tmavé vlasy (op. blondýn); → zdrob., často expr., brunetka,

Brunšvik

, -u m. (6. j. -u) město v Německu; brunšvický příd.: b-čtí občané

brus

, -u m. (6. j. -u, -e) 1. nástroj k broušení: brus na nože 2. příručka jazykové správnosti, zprav. p…

bruscukr

, -u m. (z něm.) zast. ob. cukrátko, sladkokyselé tabulky bílé n. červené (Herrm.)

Brusel

, -u m. (6. j. -u) hl. město Belgie; bruselský příd.: text. b-é krajky druh velmi jemných lněných kr…

brusenka

, -y ž. nář. pouzdro k uložení brousku na kosu, toulec, brusnička II (V. Mrš.)

brusič

, -e m. (živ.) (brusička, -y ž.) 1. kdo se odborně zabývá broušením: b. nožů, brýlí, kovů; b. skla; …

brusičský

příd. k brusič 1, 2: b-é zaměstnání; b. kámen; – b-é zákazy; → přísl. brusičsky

brusičství

, -í s. 1. zaměstnání a dř. též živnost brusiče: b. skla, kovů 2. hanl. činnost jazykových brusičů, …

brusidlo

, -a s. (2. mn. -del) brousicí přístroj: průmysl b-del

brusina

(nář. bruslina), -y ž. brusinka 1, 2: keříky brusin; – košíky načervenalých brusin

brusinář

, -e m. (brusinářka, -y ž.) ob. kdo sbírá brusiny (zprav. na výdělek); brusinkář: vesničtí b-i

brusinčí

, brusiní (nář. bruslinčí), -í s. brusinkový porost, brusnicové trsy: místo zarostlé b-m

brusinka

(nář. bruslinka), -y ž. (2. mn. -nek) 1. v suchých lesích rostoucí nízký keříček s kožovitými listy …

brusinkář

, -e m. (brusinkářka, -y ž.) kdo sbírá brusinky (zprav. na výdělek): borůvkáři a b-i

brusinkový

příd. k brusinka: b. kompot

*brusinný

, *brusinový příd. k brusina: b-ná nať (Klost.); b-ový koláč (Bouška)

brusírna

(*brousírna), -y ž. (2. mn. -ren) dílna n. samostatný závod zabývající se broušením: b. skla; b. dra…

brusíř

, -e m. (brusířka, -y ž.) poněk. zast. brusič

brusířský

příd. k brusíř: b-é kolo; b-á břidlice; – b. časopis

*brusířství

, -í s. brusičství: jazykové b.

brusivo

, -a s. brousicí prostředek, hmota: diamantový prášek jako b.

bruska

, -y ž. (2. mn. -sek) tech. brousicí obráběcí stroj: b. hrotová, bezhrotá, rovinná; b. na díry

bruslař

(†bruslič, Herrm.), -e m. (bruslařka, -y ž.) kdo jezdí na bruslích: kluziště bylo plné b-ů a bruslař…

bruslařský

příd. k bruslař: b. sport; b-é boty; b-á výzbroj, soutěž; → přísl. bruslařsky

brusle

, -e ž., obyč. mn. brusle sportovní náčiní připevňované na boty k jízdě na ledě: jezdit, prohánět se…

bruslek

v. bruclek

bruslení

, -í s. ježdění na bruslích, bruslařský sport: výcvik v b.; v. též brusliti

bruslenky

v. brslenky

bruslicí

příd. sloužící k bruslení: b. plocha

bruslina

, bruslinka, bruslinčí v. brusina, brusinka, brusinčí

brusliti

ned. (3. mn. -í) jezdit na bruslích: b. na kluzišti, na Zimním stadiónu, na řece; přen. klouzavě se …

brusnice

I, -e ž. 1. brusinka 1, 2: kvetoucí trsy b.; – kuličky brusnic 2. bot. rod rostlin Vaccinium: b. bru…

brusnice

II, -e ž. 1. žlab brusu 2. brousicí stroj: otočení b.; kotoučová b.; smirková b.; b. na kovy

brusnicový

příd. k brusnice I: b. keř

brusnička

I v. brusnice I

brusnička

II, -y ž. (2. mn. -ček) 1. nář. pouzdro k uložení brousku na kosu, toulec: měli kosy na ramenou, b-y…

brusnost

, -i ž. schopnost brousit n. dát se brousit: dobrá b. brousku; b. kamene, nátěru

brusný

příd. 1. sloužící k broušení; brousicí: b. kotouč; b. písek, kámen; b-é prostředky 2. takový, který …

-brušovati

jen s předp.: v. brousiti

*brutalisace

[-za-], *brutalizace, -e ž. (z lat. zákl.) hrubnutí, zhrubnutí: b. duše národa

*brutalismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. brutalita

brutalisovati

[-zo-], brutalizovati ned. (z fr.) kniž. (koho, co) 1. činit hrubým, přispívat k zhrubnutí někoho, n…

brutalita

, -y ž. (z fr.) 1. surovost, hrubost, drsnost, brutálnost: b. přírody; jednat s b-ou; policejní b. 2…

brutální

příd. (z fr.) surový, hrubý, drsný: b. fyzická síla; b. chování, forma; b. přírodní zákon; → přísl.

brutnák

, -u m. (6. mn. -cích) rostlina s drsnými listy a s modrými květy rostoucí jako plevel; bot. rod Bor…

brutto

příd. (neskl.) (z it.) obch. a úč. hrubý, celkový (op. netto): b. váha; b. příjmy; b. 50 kg hrubé vá…

dobručeti

dok. (3. mn. -í) (~; co) přestat bručet; dokončit bručení: basa dobručela; přen. d. písničku bručivě…

Dobrudža

, -e ž. (j. 3., 6. -i, 4. -u, 7. -ou) krajina při Černém moři mezi Dunajem a pobřežím; dobrudžský př…

ex abrupto

[-tó] (lat.) bez přípravy, spatra: pronést přednášku ex a.; překládat text ex a.

chabrus

, -u m. (6. j. -u) (z hebr.) (dř.) spolčení pro obchodní n. politické machinace, zprav. spolčení dra…

chabrusáctví

, -í s. zast. ob. jednání vlastní chabrusákům, provádění chabrusů

chabrusák

, -a m. (6. mn. -cích) zast. ob. účastník chabrusu

krasobruslař

, -e m. (krasobruslařka, -y ž.) kdo pěstuje krasobruslení; krasobruslařský příd.: k-á sezóna; k-é mi…

nabručený

příd. expr. mrzutý, nevrlý, nahněvaný, nazlobený: je hned pro maličkost n.; n. hlídač; n. pohled mrz…

nabručet se

dok. i ned. (3. mn. -í) mnoho a často bručet (v. na- II): expr. je dobrák, ale nabručí se dost

nábrus

, -u m. (6. j. -u, -e) geol., tech. obroušená neprůsvitná část horniny n. technického materiálu slou…

nabrušovati

ned. k nabrousiti; trochu brousit, provádět počáteční fázi broušení: n. kosy, nože

obruba

, poněk. zast. ovruba, -y ž. 1. okraj tkaniny n. oděvu upravený tak, aby se neroztřepil a neopotřebo…

obrubati

dok. (1. j. -ám, -u, rozk. -ej) (co) kolem dokola osekat; dokola vysekat; orubat: o. stromy; – o. se…

obrubeň

(*ovrubeň K. J. Ben.), -bně ž. 1. zeď ohraničující otvor studně, bazénu, kašny; roubení, obruba 3: k…

*obrubí

, -í s. obruba: nebes o. (Hál.)

obrubní

, obrubný příd. k obruba: o-í, o-á zeď; o-í kámen; o. pás kolem něčeho

obrubnice

, -e ž. stav. obruba po obou stranách mostní vozovky: betonová, dlážděná o.

obrubník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) stav. kamenný hranol na okraji chodníku vystupující nad vozovku ap.…

obrubný

v. obrubní

obrubovací

příd. sloužící k obrubování; tech. o. klempířský stroj k vytváření obruby u plechových trub, nádob a…

obrubovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) tech. obrubovací klempířský stroj

obrubovati

, poněk. zast. ovrubovati ned. k obroubiti, ovroubiti; lemovat: o. kapesníky, ručníky, sukni; ovrubu…

obrubový

příd. k obruba: o. šev

obruč

, -e ž. (zast. m., Třeb. aj.) 1. kruhový pás z růz. materiálu, hlavně kovu, k stahování a zpevňování…

*obručený

příd. mrzutý, bručivý, nevrlý, nazlobený: starý o. mládenec (Svět.)

obručeti

dok. (3. mn. -í) expr. (co) bručivě, rozmrzele omluvit: každý haléř obručí

*obručí

, -í s. obruče: stříbrné o. (Ner.)

obručový

(obručný Heyd.) příd. k obruč: o-é dříví k výrobě obručí; o-é sukně, vozy s obručemi

obrus

I, -u m. (6. j. -u, -e) nář. 1. velký šátek na hlavu (Jir.) 2. ubrus (Koll.)

obrus

II, -u m. (6. j. -u, -e) 1. tech. odpad při broušení 2. odb. obroušení; tech. opotřebení povrchu str…

obrusný

příd. odb. podléhající obroušení: tech. o-á vrstva vozovky; → podst. obrusnost, -i ž.

obrušovač

, -e m. (živ.) (obrušovačka, -y ž.) řidč. brusič; — obrušovač, -e m. (neživ.), obrušovačka, -y ž. ři…

obrušovati

ned. k obrousiti 1-5: o. kameny; o. sklo; o. si zuby hryzáním; – o. starý nátěr; – o. podrážky; o. k…

odbručet

dok. (3. mn. -í) (co) expr. 1. bručivě pronést, bručením uskutečnit: o. monolog; odbručel úlohu basy…

odbručovač

, -e m. sděl. tech. součástka v rozhlasovém přijímači, která zmenšuje hučení střídavého síťového pro…

odbručovat

ned. expr. k odbručeti: o. úlohu; – ob. o. si trest

odbrušovati

ned. k odbrousiti: o. plechy skelným prachem

pobroukávat

, řidč. pobrukovat ned. expr. k pobroukat, k pobrouknout; trochu n. chvílemi broukat; pobručovat: po…

pobručet

dok. (3. mn. -í) expr. 1. chvílemi trochu zabručet: muž mrzutě pobručel; matka nad vysvědčením pochv…

pobručovat

, řidč. pobručívat ned. k pobručet, chvílemi si trochu bručet; pobrukovat: pochvalně, polohlasně p.;…

pobrukovat

v. pobroukávat

*pobrumlat

dok. (1. j. -ám) expr. chvílemi trochu zabrumlat (v. po- II): když chvilku pobrumlal, zapřáhl koně (…

pobrumlávat

ned. expr. k pobrumlat, chvílemi trochu brumlat: tiše, zlostně p.; přen. bouřka, děla v dálce pobrum…

*pobrušovati

ned. k pobrousiti 1: p. kosy

podbrušovati

ned. k podbrousiti: tech. podbrušování fréz

pruch

, pruh (Němec, Šlej.), bruch, -u m. (z něm.) zast. ob. kýla 1

přebrušovati

ned. k přebrousiti 1, 2: p. drahokamy; – přen. p. sarkasmus do grotesky (Lum.)

přibroukávati

, přibrukovati ned. řidč. přitakávat broukáním, broukavě se připojovat; pobroukávat, pobrukovat: sou…

přibrušovati

ned. k přibrousiti 1, 2: p. sekeru; – p. tužku; přen. p. řeč vtipem

rozbručený

(*rozbručelý Klost.) příd. expr. nevrlý, mrzoutský, bručivý 2, bručavý: r. stařec; → podst. rozbruče…

rozbručeti se

dok. (3. mn. -í) řidč. dát se do bručení: medvěd se rozbručel; stroje se rozbručí (Lid. nov.); – exp…

rozbrunkat se

dok. nář. začít být mrzutý, rozbručet se: pro nic za nic se r. (Svět.)

rubrum

, -ra s. (z lat.) 1. knih. rubrika 4 2. úř. (dř.) vnější strana něj. podání (žádosti ap.) se stručný…

rychlobruslař

, -e m. (rychlobruslařka, -y ž.) kdo pěstuje rychlobruslení; rychlobruslařský příd.: r-é brusle; r-é…

sbrušovati

ned. k sbrousiti; — rozl. od zbrušovati

ubručený

příd. řidč. expr. bručavý, bručivý 2, mrzoutský: u. stařec

ubrus

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. pokrývka na stůl: plátěný, igelitový u.; prostřít před jídlem čistý u. †2.…

†ubrusec

, -sce m. ubrousek 1; ubrus 1: ústa u-em utřel (Jir.); – pleť zbělela jako u. stolní (Wint.)

ubrusovina

, -y ž. text. tkanina na ubrusy: lněná u.

ubrusový

příd. k ubrus: u-á tkanina

ubrušovati

ned. k ubrousiti 1, 2; sbrušovat: u. hrany; u. si nehty; – hlodavci si ubrušují zuby

udobrouchat

, udobruchat dok. nář. (koho, 4. p.) udobřit (Kosm.); — udobrouchat se, udobruchat se dok. nář. (s k…

vbrusliti

dok. (3. mn. -í) *1. (co do čeho) bruslením vkreslit, zakreslit: do himálajských ledovců to vbruslím…

vybručet se

dok. (3. mn. -í) dosyta se nabručet; bručením si ulevit (v. vy- II): jen se vybruč!; — *vybručeti do…

výbrus

, -u m. (6. j. -u) odb. 1. vybrušování, vybroušení: materiál vhodný pro rytí a v.; v. válců motoru 2…

vybruslit

dok. (3. mn. -í) (z čeho) hovor. expr. obratně vyváznout (z něj. obtížné, nepříjemné situace): v. z …

výbrusový

příd. odb. týkající se výbrusu: v-á plocha

vybrušovati

ned. k vybrousiti; brousit 1-3: v. hroty, ostří; – v. sklo, čočky; v. nátěr smirkovým papírem; – v. …

*zabručený

příd. nevrlý, nabručený: z-á vdova (Mart.); v. též zabručeti 3

zabručeti

dok. (3. mn. -í) 1. vydat krátký bručivý zvuk: medvěd, moucha, basa zabručí 2. též z. si expr. (~; n…

zabrumlati

dok. (1. j. -ám, 3. mn. -ají, rozk. -ej) 1. vydat krátký brumlavý zvuk: basa zabrumlala; motor zabru…

*zabrunátnělý

příd. lehce brunátný: z-á tvář (Klost.)

zábrus

, -u m. (6. j. -u, -e) sklář. 1. zabroušení, zabrušování: jasný, matový, kuželový z. 2. zabroušená č…

zabruslit si

dok. (3. mn. -í) s chutí se oddat něj. dobu bruslení (v. za- II): odpoledne si zabruslili

zábrusový

příd. sklář. k zábrus: z-á plocha

zabrušovací

příd. určený, sloužící k zabrušování: z. práce; tech., sklář. z. pasty, prášky; z. stroj zabrušovačk…

zabrušovač

, -e m. sklářský dělník, kt. provádí zabrušování

zabrušovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) tech., sklář. zabrušovací stroj

zabrušovati

ned. k zabrousiti 1, 4: z. ostří; přen. kniž. zabrušuje břit svých posměšků (Rón) zaostřuje; tech. z…

zaobrubovati

ned. k zaobroubiti; obrubovat: z. šátky

zbrunátnělý

příd. takový, kt. zbrunátněl: hněvem z. obličej; mrazem z. nos; být (ve tváři) z.

zbrunátněti

dok. (3. mn. -ějí) nabýt brunátné barvy; zrudnout: z. ve tváři spěchem, zlostí; obloha zbrunátněla (…

zbrusu

přísl. zprav. jen ve spoj. z. nový zcela, úplně: z. nový oblek, nábytek; je to něco z. nového; zř. t…

*zbrušovati

ned. k zbrousiti 2, nabrušovat (Četyna); rozl. od sbrušovati

zbrutalisovati

[-zo-], zbrutalizovati dok. řidč. (koho, co) k brutalizovati 1: lidé zbrutalizovaní politickým režim…

žbrunda

, žbrynda, -y ž. ob. expr. špatný nápoj, zejm. káva n. nechutné tekuté jídlo; brynda 1, 2: trochu žb…