bručeti ned. (3. mn. -í) 1. vydávat bručivý zvuk; brumlat: medvěd, čmelák, basa bručí 2. expr. (~; nač) hubovat, reptat, brblat: celý den jen bručí; b. na zimu, nepohodu, hluk 3. (co) bručivě říkat, po(z)pěvovat; broukat, pobrukovat: b. písničku 4. ob. expr. být uvězněn, sedět: b. v base; přen. b. v kantořině (Rais) uváznout v učitelství ○ předp. na- se, o-, po- (si), roz- se, za-; → nás. bručívati ○ předp. po-