brzditi ned. (3. mn. -í, rozk. brzdi, brzď, trp. -zděn) 1. (~; co) zpomalovat rychlost pohybu třením, zprav. mechanickým: b. v zatáčce; šofér, vlak brzdí; b. hranami lyží; protivítr brzdí chod lodi; přen. třeskutý mráz brzdí každý pohyb ochromuje 2. (co) zdržovat, překážet (čemu), bránit (čemu) (op. podporovat, přát čemu): b. rozvoj, výstavbu, opravné snahy; b. nadšení tlumit; b. něčí vzrušení mírnit; b. něčí výbušnost krotit ○ předp. od-, při-, za-; → nás. brzdívati (o) bez předp.