buď, buďto, kniž. buďže, buďsi sp. a částice I. sp. souřadicí s význ. vylučovacím uvádí ve spoj. s jinými spojkami (např. s opakovaným, buď, buďto, buďsi n. se sp. nebo, anebo) první ze dvou souřadných větných členů nebo vět tak, že platnost jedné části vylučuje platnost části druhé: omeškali se buď hovorem, buď čtením (Jir.); buď ty, anebo já; buď se štítem, nebo na štítě; buďto budeš pořádně pracovat, nebo tě tu nemohu potřebovat; modla buďto dřevěná, buď z kovu litá (Pal.); buďže z pouhé zvědavosti, anebo z povděčnosti pokynula (Tyl); buďsi král, anebo žebrák, každý musí zemřít; nedostavil se, buďže spal, anebo onemocněl protože buď; při oslabeném vylučovacím významu bývá bez čárky před druhou spojkou: chytil buď cejna nebo nějakého toho tlouště; buďto posedával nebo se loudavě vlekl k domovu; — †buď v platnosti přísl. třebas: vypučí rychle a buď i za nějaké bouřky (Jir.) II. částice buďsi vyjadřuje souhlas ne zcela samovolný, dávaný po určitém váhání n. nátlaku; třebas, budiž: smím tam jít? Buďsi; chceš-li mermomocí, buďsi