buřt, -u, -a m. (6. j. -u, -ě) (z něm.) ob. vuřt: opékat buřty; dát si buřta s octem a cibulí; ♦ expr. to je mi b. jedno; → expr. zdrob. buřtík, -u, -a (6. mn. -cích), buřtíček, -čku, -čka (6. mn. -čcích, -čkách) m.