bušiti ned. (3. mn. -í) 1. (~; čím do čeho, nač; na koho, do koho) působit hřmot pravidelně opakovanými údery, dopady; bouchat, tlouci, bít, třískat, mlátit: kladiva buší (do kovadliny); b. (pěstí, holí) do stolu, do dveří, na dveře; bušení cepů; b. na domovníka; b. do nepřítele prudce, úporně na něho útočit; b. do protivníka, přen. napadat ho v řeči, v článcích ap. 2. (o srdci, krvi) silně a rychle tepat: srdce buší (radostí, vzrušením); v spáncích mi buší; bušení srdce; přen. jeho slova mi buší v hlavě ○ předp. roz-, roz- se, za-; → nás. bušívati ○ předp. v. bušiti kromě za-