buben, -bnu m. (6. j. -u) 1. hudební bicí nástroj: tlouci do bubnu; udeřit na b.; b. duní; víření, rachot bubnů; ♦ tlouci na válečný b. štvát do války, hrozit válkou; tlouci na vlastenecký b. mít plná ústa vlastenectví, dovolávat se vlastenectví; tlouci na reklamní b. dělat hlučnou reklamu; tlouci na svůj b. hledět si svého prospěchu, dělat si reklamu; ob. chodit, jít s bubnem na vrabce (ptáky, zajíce) počínat si ukvapeně, poplašeně; chodit s něčím, dávat něco na b. rozhlašovat to; dát něco na b. do dražby; přijít, dostat se, přivést to na b. na mizinu; zast. přísahat na b. (Něm.) stát se vojákem 2. zařízení n. součást stroje podobná bubnu: loterní b.; tech. frézovací b.; navíjecí b. těžních strojů; b. mlátičky; horn. b. vrátku součást vrátku, na kt. se navíjí lano; fot. vyvolávací b. (pro film) 3. sport. část lyžařského můstku od paty odraziště k rovinné části dopadové plochy 4. kart. bubny, -bnů barva v kartách; kule; → zdrob. bubínek v. t.