bublati ned. (1. j. -ám, zast., nář. -u, rozk. -ej) 1. vydávat zvuk jako vařící se voda, jako vzduch unikající z proudu vody; klokotat: vařící voda bublá; samovar bublá; potůček bublá zurčí; přen. v hlavě mu vše bublalo (Rais) vřelo, vířilo 2. mysl. bublání druhý verš tokajícího tetřívka 3. temně, tlumeně, přerývaně se ozývat: hrom v dálce bublal 4. ob. expr. (~, co) bručivě mluvit, broukat: dítě si (něco) bublá 5. ob. expr. (na koho, co; ~) reptat, bručet, hubovat: bába na mne buble, že jsem jí sněd nudle (lid. píseň); pro takovou maličkost nemusí hned b. ○ předp. pro-, vy-, za-; → nás. bublávati ○ předp. po-, pro-, vy-