bujeti ned. (3. mn. -ejí, -í, přech. přít. -eje, -e) (*bujiti, Jir., Ner.) 1. bujně n. divoce a rychle, kypivě růst: tráva, plevel, prales bují; tkáně bujejí 2. hojně se vyskytovat; rozmáhat se, šířit se: lajdáctví, zlo bují 3. (čím: ~) bujně se pokrývat rostlinstvem, být něčím bujně porostlý: země, pole bujejí (úrodou) ○ předp. pře-, roz- (se), vy-, z-; → nás. bujívati (o) bez předp.